Jdi na obsah Jdi na menu
 


zachycená písmenka 1 - bláznivinky

29. 1. 2011

 ONa je šílenec a ON  je blázen,

mají se rádi, to je ten MALÉR.

Plaší spolu po ulici, prolézají popelnicí,

na okolí nedbají, do sebe se vpíjejí.

                                                               1997

 

 

Toaletní papír je moc drahá věc,

ale nikdo se bez něho neobejde.

Každý ho rád v ruce má,

když na záchod pospíchá.

Proto místo soulože,

si pro toaleťák dokluše.

Když ho v kapse objeví,

nadělá si do gatí.

A kdo nemá velké štěstí,

utírá si zbytky pěstí.

A když si je doutře,

toaleťák nalezne.

A do života 

      jednu radu:

Bez toaleťáku ani ránu!

                                    30.6.98

 

 

V Jaroměřicích u 2 jelenů

Po vydatné večeři se mi v žaludku strkají hranolky se sýrem a rochtají se v Cole. Kapky Coly šplouchají nahoru a bublinky mi stoupají do nosu. Tasemnice je spořádají během chvilky a to měly před chvílí rohlíky se salámem, jablka, sušenky Florenty a BéBéčka, banán, rajčata a kedlubnu. A už mám zase hlad! Kňourají mi v žaludku o další dávku, která se musí nutně doplnit...                                                                                                                             

                                                                                                                                                              4.7.98

 

 

Smůla

Smůla je stará babizna

co se mi na paty přilepila.

Všude mě pronásleduje

a nedá mi pokoje.

Leze za mnou jako stín

a nechce jít vůbec pryč!

Vše mi z rukou bere

a hází s klidem na zem.

Všechno, co kde udělám

tak to po mě předělá.

Věci schová, zašantročí

já je nemůžu pak najít.

Dělá mi jen naschvály

což ji ohromně baví.

Až ve mě vztek vybublá

spláchnu ji do záchoda.

Sklopím za ní prkýnko

a popřeju ji zdarů malinko.

                                                           20.12.98

 

 

Jen tak sedím na lavičce a dlaněmi si opírám hlavu, aby mi náhodou neupadla. V tom si ke mě přisedá cizí žena. (Já v ní poznávám paní Nudu Otravnou.) Chvíli se rozhlíží, a když daleko široko nevidí nikoho jiného než mě, tak se rozhodla dělat společnost mě, jen mě. Povídáme si spolu o ničem. Čučím jen tak do blba a nevím, co dělat. Chce se mi hrozně smát, ale smích v sobě musím násilně držet, protože neznám žádný pádný důvod, čemu bych se mohla zasmát. Je možné, že jsem se z té NUDY zcvokla? Je to zvláštní, ojedinělý případ, který se vyskytuje jen v málokterých situacích. Bez výzvy se jen tak objeví a bez jakéhokoliv pozdravu se zase jen tak vypaří. Je to jen tak prapodivný den, o něco málo jiný než ty předešlé. Je jen tak o trochu více pomatenější. Je to dnes prostě jen tak podlý den s paní Divnou a znuděnou paní Nudnou. Je prostě jen tak ...

                                                                                                                                                           2.3.99

 

 

Mám velký vztek!

Na průvodčího, rádio i zeměpis

Na všechno, co kolem mě vězí.

Nejraději bych do všeho praštila

a ven bych ihned vyběhla

A jiné myšlenky tam hledala.

Jenže je noc

a já musím vězet doma

Asi skočím na postel

a budu čekat na odpočinek

který jak naschvál se mi

obloukem vyhýbá!

To je hrozný a jak k zlosti

hlavně jak sebou

na válendě házím... ACH jo!

                                                         7.4.99

 

 

 V hlavě velký zmatek mám,

city mě nechtěj poslouchat.

Lítám v tom celá až po uši,

srdce mi to nemíní ulehčit.

Je to hrozné nadělení,

když ani nevím,

co vlastně chci.

                                               12.4.99

 

 

Prožívám nádherné chvíle,

když v tom začne budík kvílet.

Překazil mi krásné snění,

spokojeně se dál tlemí.

Hmátnu rychle po čudlíku

a urazím jeho pýchu.

Se mnou se již nebaví,

pro sebe si blábolí.

                                             11.5.99

 

 

Cizí oči na mě hledí

cizí hlas o tanec prosí

cizí ruce něžně drží

cizí vůně mysl mámí

cizí dech na tváři pálí

cizí ústa šíji dráždí

cizí šepot drze svádí

cizí prsty žhavě hladí

cizí srdce i v mém buší

cizí dotek vášeň bouří

cizí tep mi v žilách proudí

cizí touha nezná mezí

cizí polibek na rozloučení

cizí tělo s písní mizí

cizí stín se ve tmě ztrácí.

                                           25.8.99

 

 

Mám spoustu otázek,

odpovědi na ně jsou neznámé.

Mohu snad doufat jen,

že řešení blízké pravdě je.

Život je jedna velká hádanka,

není tak snadná, jak se zdá.

Musím řádek po řádku brát,

vhodně slůvka vybírat.

A pak jejich kombinací

na kloub otazníku přijít.

                                            25.8.1999

 

 

 

Jsem v rozpoloženém stavu

svět nesnáším

opouštím tělo

na nic nemyslím

letí k oblakům

dušička dítěte

nepoznala nástrahy života

neví, co pro ní svět chystá.

                                                    1.11.99

 

 

Proč nejde nic podle mých představ?

Proč nelze zastavit čas? - Minulost vymazat?

Proč nemůžu žít tak, jak chci já?

Proč mě pronásleduje samá překážka?

Proč musím prožívat i odporné chvíle?

Proč jsem uvězněná ve svým těle?

Proč se bojím nahlas křičet?

Proč kolem je hrůzy kopec?

Proč sníh studí a nehřeje?

Proč ztráta působí bolest?

Proč přátelství je tolik studené?

Proč důvěry se nejvíce bojíme?

Proč na cizí city všichni kašleme?

Proč postižené už předem odsuzujeme?

Proč o milování mluvíme jak o slovu hanbivém?

Proč zakázané ovoce chutná nejvíce?

Proč ano neznamená totéž co ne?

Proč beruška má jen sedm teček?

Proč štěstí je tolik vrtkavé?

Proč sen se rychle rozplyne?

Proč na světě je mnoho otázek?

Proč mi nikdo neumíte odpovědět?

Proč všichni jen mlčíte a hledíte?

Proč se o nic nesnažíte a čekáte -

až někdo jiný to za vás provede?

Vždyť za své názory a chyby -

se nikdo stydět nemusíte!

Každý je přeci nenahraditelný -

na co nám budou kopie?

                                                  11.11.99

 

 

 V hlavě mi silně buší bubny

bojím se dveře otevřít i myslí.

Je tak veliké ticho tichoucí

jen přede mnou něco luplo hrozící.

Krev se mi do hlavy žene splašeně

pot mě celou zahaluje do pláště.

Srdce mi jak o život bije rychle

v žilách mi tep zběsile pulzuje.

Bojím se dýchat - ani se nehýbám

oči strachem rozšířené mám.

O pomoc křičet chtěla bych

ústa jsou však němá příliš.

Klíčem dvakrát otáčím

a z domu spěšně peláším.

                                                                   12.11.99

 

 

Mám podivný strach.

Z čeho? - Ze strašidel.

Ty přeci neexistují!

Tak co je to za stín,

co mi šlape po srdci

- a ztahuje mi duši?

Co je to za muže

s tajemnou tváří

- s rozmazanými rysy?

Kdo je to? Kdo!?

Proč se za mnou plíží tiše?

Proč mi v žilách i krev tuhne?

Bojím se tmy, samoty

a uzavřených prostor,

co kdyby náhodou

přišel zas za mnou?

Je to zlá předtucha

- nebo dětská představa?

Kdo je to? Kdo?!?

Proč jde z něho strach?

Proč mu nevidím do tváře?

Proč chodí celý v černém?

Co po mě žádá? Co chce?!

Mám podivný strach!

Nikdy jsem se tak nebála!

Vypadá jak černokněžník,

přitom podobný mu není!

Co to všechno znamená?

Jsem tolik vysrašená.

                                              12.11.1999

 

 

Co je za těmi dveřmi

Co se skrývá za nimi

Zvědavost je tak silná

Zmáčknu kliku

Otvírám

Místnost je prázdná

Uprostřed hoří jedna svíčka

Vcházím

Dveře se zavírají

Nemají kliku

Jsem uvězněna

Křičím o pomoc

Jsem nevyslyšena

Buším do nich pěstmi

Jsem tu uzavřena

Nikdo o mě neví

Nikdo mě nehledá

Nikomu nescházím

Nikdo mě nepostrádá

Jsem ztracena

Svíčka dohořívá

Jsem sama

Sama

Čtyřmi stěnami

Uvězněná

                                                      29.11.99

 

 

Líbíš se mi - jsi děvče strašně pěkné.

Líbíš se mi - copak je to špatné?

Pch... takový žvásty si nech pro jiné.

Já ti již nevěřím ani slovo jediné.

Tvé srdce je pro každou den co den

otevřené.

Tvé myšlenky jsou touhou po okraj

zaplněné.

Znáš jenom své pudy - ty určují

tvé cíle.

Užít si, odkopnout, hledat hned jinde.

Každou noc s jiným být - to není

pro mě.

                                                                    12.12.99

 

 

Ležím na pláži a nechávám na sebe dopadat sluneční paprsky. Hromádka oblečení se povaluje kousek ode mně. Písek nádherně chladí rozpálené tělo. Promílám jej mezi prsty a sypu si ho na tělo. Je to příjemný pocit. Cítím, jak se kolem mě nepatrně pohybuje. Obaluje mi celé tělo. Lezou z něho malincí hadi. Menší než můj malíček. Oblézají mě končetiny, lezou i na mou hruď. Mám je i ve vlasech. Jsou všude! Vnikají otvory dovnitř. Do mého těla! Zprvu to šimrá, ale pak mnou proniká šílená bolest. Nemohu se hýbat, jak mám napjatý každičký sval i nerv. Cítím jak mými útrobami kličkují. Chce se mi křičet a vydám jen vzdech. Otevřenými ústy se mi prodírají dovnitř. Dávím se. Celé tělo se mi třese, ale jen od toho, jak se třou o sebe. Celé se vlní. Prsty se mi protahují, jak se snaží dostat ven. Mé tělo puká. Rozpadá se. Je plné děr - otvorů, kterými vylézají. S nimi odchází i kousíčky mýho já. Několik jedinců se ještě zdržuje. Zkoumavě si mě ještě několikrát prohlížejí a zkoumají, až se také nakonec odplazí kamsi pod zem. Jen oči mi zůstaly nepoškozeny. Ty mi zanechali snad jen proto, abych je mohla sledovat. Je mi, jako bych byla znovuzrozená. Cítím v sobě život. Je mi tak lehko, blaze. Otvírám oči. Byl to zvláštní sen. Nebo to nebyl sen? Kolem je ticho. Jen písek se pohybuje. Dívá se na mě mnoho malých hlaviček. Jsem součástí jejich života? Ne, j sem jejich hnízdo! Hnízdo těch malých potvor, těch zrůd, těch...!

                                                                                                                                               19.5.00

 

 

 

Nazývám se bláznem. Psychopatem. V očích mě škrábe sůl štěstí. Bláhovost mi dnes velí. Rozdává povely. Měla jsem vzteka. Měla. Ale teď jsem vysmátá. Pohltila mě vlna záchvatu. Utopila mě. Teď bloudím a koulím očima. S šílenstvím se objímám. To ona ze mě vytvořila to, co jsem. To ona si vytvořila z mého úsměvu houpačku. To ona se místo mě šklebí. Směje se všemu. Prostě PANIKA. Zavolejte záchranku - pomoc pro blázna. Směju se všem hloupostem. Všem blbinám, všem kravinám. Směju se, že šukot dělá šramot, že i v žaludku žbluňká. Napadají mě šílenosti. Zcvoklé nápady. Dnes svět stojí na hlavě. Točí se. Padají z něj legrace. Už hrabe i majáku a odkapává sliz do kanálu. Zastavte přívod nesmyslům nebo horečka nás chytne za hlavu a bude letní noc a přitom padat sníh. Ucpěte peru pusu. Zastavte tu hňupku. Zcvokne i cvok a to je co říct. Nejhorší je smát se vážným věcem. Ty nejsou k smíchu! Zastavte přívod těch slov nebo mě zničí!

                                                                                                                                    19.11.00

 

 

Rukama tápu před sebou a kolem zdi. Je tma. Nic nevidím. Žádný náznak světla. Stěna zdi je nekonečná. Chodím stále dokola. K uším mi doléhá něčí šepot. Nikdo tu se mnou není. Valím bulvy neproniknutelnou tmou. Nic nevidím. Je čím dál hustší. Nemá nikde konce. Stejně jako stěna. Kde je konec? Proč je hladká? Nemá rohy. Únavou necítím nohy. Neznámá síla žene mě dál. Nedovolí mi se zastavit. Nedovolí mi zrychlit krok. Musím se řídit jí - silou něčí vůle. Jinak by byl konec. Můj konec. Konec všeho. Vše by bylo ztraceno.

                                                                                                                                           28.2.01

 

 

Celý svět se se mnou točí.

Lidi nadělají řečí.

Kolem leze brouček malý.

Líznul si kapičky, co tu leží.

Svět se s ním už také točí.

Je mu líp, o sobě neví.

Vnímá jen to kolíbání.

Problémy ho už netrápí.

Nevnímá veselo - smutno ani.

Je mu tak, aby nespad až na dno propasti.

Na dno propasti všech zmatků a bolesti.

Nechce už nikdy procitnout z této nálady.

Neche už vnímat nic.

Chce, aby se s ním svět točil.

A kolíbal ho, uspával ho...

Nechce   být už raněn!

                                                   19.5.01

 

 

Nechci tě!

Nechci tě už nikdy.

Slyšíš?

Zmiz!

Už se nikdy nevracej.

Nikdy!

Provždy zmiz.

Já už tě nechci.

Tak mě nech být!

Vypař se.

Vypadni.

Tak už provždy zmiz!

                                             3.10.01

 

 

Je mi zima. Slyším zdáli něčí hlas. Nebo přichází odněkud blízko mě? Někdo šeptá. Bolí mě hlava a celé tělo mám jak rozlámané. Něčí hlas utichá. Už není téměř slyšet. Chci mu odpovědět. Zavolat na něj. Ale nemohu. Nejde mi vykřiknout. Nevydám ani hlásku. Bolí mě v krku. Pokouším se doplazit ke zdi, abych se mohla posadit. Držím si krk, který mám jak v ohni. Ležím v něčem lepkavým. Je to kolem mého těla. Do čeho jsem to spadla? V čem to ležím? Snažím se zdvihnout hlavu, abych se podívala na tu lepkavou hmotu, ale stěží s ní pohnu. Je to marné. Snažím se přiblížit si ruku k hlavě, abych to zjistila. Po delší námaze se mi to trošku podaří. Roztáhnu prsty mezi nimiž mám tu lepkavou věc. Je tmavě červená. Co to je? Krev? Já krvácím! Proč? Mám proražený tělo. Jsem probodaná? Mám v sobě rány. Co to znamená? Co jsem komu udělala? Za co je ten trest? Kdo to udělal? Kolem se rozsvěcují svíčky. Obchází mě několik tváří. Smějí se a jsou tak vážní. Co se mnou chtějí dělat?! Co? Pomozte mi! Prosím, nechte mě žít... Já nechci... Nééé...

                                                                                                                                             21.7.2002

 

 

 

Plíží se ke mě postava zahalená kouřem. Přibližuje se velmi pomalu. Rozeznávám obrysy jejího těla. Je téměř u mě a já vidím jen velkou hlavu. Tak velkou, že větší jsem snad nikdy neviděla. Mžourám na ni. Nemohu však zaostřit. Proplula dýmem kolem mě a upřela na mě krátce svůj pohled. Své velké čelo se zapadlýma očima. Zamotala se mi hlava. Jak to, že má tak velkou hlavu? Její pohled projel celým mým tělem a zanechal ve mě vlnu děsu. Postava se ztratila v šeru. Udělalo se mi špatně. Vše se se mnou zatočilo a div, že jsem neupadla. Začala jsem se vznášet. Polilo mě horko, ztěžkl dech. Vzduch kolem mě ztuhl. Začala jsem se propadat do husté mlhy. Ztratilo se úplně světlo a vše zahalila tma. Černá, těžká tma. Lehla jsem si na studenou zem a stulila se do klubíčka. Myšlenky zpomalily proud k vědomí. Pomalu mě opouštějí. Mé tělo zůstává opuštěno. Přikryté jen černou nicotou.

                                                                                                                                            3.8.02

 

 

Každý máme svého strážného anděla,

někdo cítil jeho blízkost a ani si to neuvědomoval.

Každý ho máme, musíme mu jen naslouchat.

Je stále s námi, i když to tak někdy nevypadá.

Musíš v něho ale věřit, jen pak můžeš být šťastná.

Někdy se ti jen tak zjeví, ale ty to nevnímáš.

Když ti hrozí nebezpečí aneb se velká změna má stát,

- tak musíš být pozorná!

Pak tě na to upozorní a ukáže ti svoji tvář.

Slýcháš kroky, je ti zvláštně?

Tak to nejsi sama. -

To tě tvůj anděl strážný hlídá.

                                                                                  9.2.2004

 

 

 

Stalo se to jako záblesk,

spojení dvou těl a duší.

Malý zázrak - červík se schoval do skořápky.

Ohmatávám opatrně bříško své,

tam jsi někde můj poklade.

Směješ se a očičkama koulíš.

Jsi šťastný a malinkatý červík

v teplíčku lůna své maminky.

Spinkáš a cítíš se v bezpečí.

                                 29.5.2004

 

 

Říkám ti "žížalko" červíku malý.

Co si hovíš v bříšku mým.

Mám tě ráda a moc se na tebe těším.

Jsi zázrak, co pohladí po duši.

Jsi to nejkrásnější, o čem mohu snít.

Jsi zatím moje malé tajemství.

                                        29.5.2004

 

 

Těším se až porosteš

a mě se bude zvětšovat bříško.

Těším se až uslyším

tvého srdíčka tlukot.

Těším se až ucítím

tvůj dotek, jak budeš chtít

dát vědět, že za nějakou dobu,

tě budu už v náruči držet.

Těším se a nemohu se dočkat,

až políbím tvůj maličký

obličejíček a uslyším

tvůj první nářek

a uvidím tvůj první úsměv,

který bude patřit jen mě.

                                             7.6.2004

 

 

Ještě než jsem své oči otevřela,

tak jsem tvé pohyby přes bříško ucítila.

Dal´s mi ten nejkrásnější dárek k narozeninám!

Od této chvíle už nebudu smutná,

teď už se budu jenom smát.

                                                              19.9.2004

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář