zachycená písmenka 2 - smuténko
Už to opět začíná
- samá hádka, přetvářka,
mít tak u sebe kamaráda,
který by mě za ruku vzal
a odved... bůh ví kam,
někam, kde to láskou přetéká.
Promluvit si s někým,
zahnat všechny chmury,
v srdci radost naladit,
nechat se štěstím pohladit.
Zaplašit smutek, žal,
nenávist ze sebe dostat,
vymazat zlé duše ze světa
a zamknout brány za nima......
srpen / 97
Sedím schoulená na stráni
Sluníčko se na mě přes mráčky culí
snaží se na mé tváři úsměv vykouzlit
paprsky mi stírá malé kapičky
lesknou se po nich třpytivé cestičky.
Sluníčko se již chystá ke spánku
ustýlá si v peřinách červánků
větříček mě laská ve vlasech
choulí mě do své náruče
krásnou písničkou uspává mě.
Můj spánek střeží měsíček
kolem něho tančí mnoho hvězdiček
temná noc pláštěm všecičko přikrývá
pan snů mi milého do snu přičaroval
a sladkou "dobrou noc" mi popřál.
srpen / 97
Mám strach;
strach ze smrti i ze života,
co bude dnes a co bude zítra?
Mám strach - co mám dělat?
Hrát si, zpívat, nebýt sama...?
Děsím se toho, co se stane,
děsím se i této chvíle!
5.1.99
Zkusils to s jednou pěknou holkou,
bylo to dítě s duší zkaženou.
Ona ti zapřela ovšem,
že je ještě pod zákonem.
Když jsi to zjistil, že pije a fetuje,
našel jsis hned děvče jiné.
S tou ti to skvěle klapalo
a mohla být i navždy tvou.
Jenže osud ti to překazil,
přišel ti od soudu dopis.
Litoval jsi velmi toho,
že sis začal s nezletilou.
Víš, že to velká chyba byla,
co se zpět již vrátit nedá.
Tys měl tolik život rád,
on si s tebou pohrával.
Všichni stáli při tobě,
rodina i přátelé.
Tys na to ale nedbal,
řešení jinde hledals.
Raději ses zastřelil,
ale tak jsi i mě opustil!
6.1.99
Je to krásný pocit
toulat se temnou nocí.
Nevidět žádnou špínu a bordel,
s hvězdami si spokojeně pět.
Chybí mi tu jen tvá postava
a tvůj hlas,
který by mi do tmy šeptal
samá krásná slůvka
a já bych pak mohla své rty
na tvé přisát
a lásku ti stokrát vyznávat.
12.4.99
Ten, kdo neví, jak hořce chutná ztráta
a dává mi mezi kamarády vybrat,
ani netuší jak hluboká je rána,
když o jednoho z nich, přijít mám!!!
25.4.99
U srdce mě hřeje krásný cit.
Je mi blaze - prostě hej.
Vsávám do sebe všechen klid.
Je to nepopsatelné, tak opojné.
Jenže, když otevřu oči,
nic z toho tu není!
Tenhle svět je pro mě krutý,
chci zůstat u svého snění,
nikdy se neprobudit!
25.4.99
Jsem šťastná,
smutek mi však srdce svírá.
Směju se nahlas,
přitom se mi chce tak plakat.
Jsem obklopená přáteli,
a přeci sama čas trávím.
Jsem volná jako holubice,
leč řetězy mě drží u země.
11.5.99
Cítím se velmi unavená, ale uklidněná.
Mé tělo se směje a je šťastné,
Jen oči jsou uslzené
A nitro od krve.
Na tomto světě je tolik krásy,
Jen obludné zrůdy ho ničí,
Příroda pláče, naříká,
Kolik lidí umí spáchat zla?
Prý se chováme hůř než zvířata,
Jenže zvířata se chvílemi chovají lépe než my,
A umějí si pomáhat!
Zvířata vědí celý život, co je to vděčnost,
Kdežto lidé na ni hned zapomenou.
Svět bude ale takový,
Jaký si ho vytvoříme my.
A bude na něm tolik nenávisti,
Kolik si ji sami napácháme.
Měli bychom všichni otevřít svá srdce
A vyjít si vstříct
Co vyřešíme násilím, bojem, či válkou?
Nic! Všechno se jen zhorší!
A celý svět utone v naší velké chybě.
Dokažme si, že jsme schopni lásky
A že umíme odpouštět!
Dokud ještě není pozdě...
18.5.99
Stojím na skále a házím dolů kamínky
Jaké by to bylo, kdybych vlítla za nimi?
Byla bych pak šťastná, klidná a svobodná?
Co by se dělo dál, když bych tu nebyla?
Nic, vzpomínky by se vymazaly z paměti
Jako sluníčko, když louži vysouší
Prvních pár dní by na mě třeba mysleli
a těch mnoho dalších, následujících po nich
by už ani netušili, že někdo jako já
tu kdysi také žil.
26.6.99
Přepadají mě chvilky smutku
pronásledují mě problémy
nevím, kam se schovat
na koho se obrátit?
depka mě svírá v hrsti
bublá jako pára pod poklicí
snaží se dostat ven
neznám cestu odtud pryč
nemám klíč ke štěstí
jsem květina urvaná od kořenů
- musí se zalívat
aby se znovu ujmula
jsem utýrané zvíře v kleci
- hledá důvěru u nového pána
a přeci má strach a obavy
aby vše nevypuklo nanovo
bojí se všeho, i sebe samého
ve spánku se mu promítá celý život
je němý divák; přihlíží
není mu pomoci
- vše se vrací: kousíček po kousku
je vyděšen, srdce mu buší divoce
má strach, hrozí se budoucnosti
neví kam hlavu složit
uzavírá se do sebe
nevyzná se ve svých citech
chová se; jak mu srdce káže
hledá pro svou duši lék
aby utišil svou bolest...
28.6.99
Proč chcete náš rozchod?
My se máme rádi!
Je nám spolu dobře
Nikdy se neopustíme
Jsme spoutáni vírou v nás
jedna duše - jedno tělo
My rozdělit se nesmíme!
cožpak chcete naši smrt?
To by přeci nešlo!
15.7.99
Proč si lidi říkají lži?
Proč se podvádějí?
Proč jsou lidi falešní?
Proč se pomlouvají?
Proč se lidi bojí pravdy?
Proč jsou k sobě pomstychtivý?
Proč si lidi nevěří?
Proč mezi sebou válčí?
Proč si šlapou po štěstí?
Proč se ničí přátelství?
Proč se dělí na rasy?
Proč vyhledávají hádky?
Proč jsou lidi takoví?
Což maj srdce kamenný?
Kamenný a studený -
- ledový jak led!?
31.8.99
Proč si nejsem někdy jistá
zda mám a nebo nemám ráda
kluka, co mé srdce v dlaních svírá
je chyba, že je také kamarád?
Jak mu to mám říci
když ho nechci ztratit (!?!)
je mi tak dobře s ním
já ho nechci ranit!
9.9.99
Jsem loutka - pohybuji se pomalu
Kolem proudí davy monster - spěchají
Chci si s někým promluvit
Nikomu nerozumím
Mluví na mě z dálky, jiným jazykem
Hledám únik, cestu zpátky
Všude je ticho
děsivé ticho
klid, hrozný klid
Je slyšet jen hlukot
mého srdce
Hledá druhé
Druhé - neozývá se
Najde k němu cestu?
Nalezne jej někdy?
Kdo ví -
- třeba jo
a třeba ne...
18.10.99
Strach, bezmocnost a smutek
mě drží v hrsti jako malé ptáče
Vysávají ze mě všechno
radost, odvahu a kurážnost
Ty slova mě propalují
do klubíčka se před nimi choulím
Zalézám do svého nitra
abych se tak uchránila
před zlem, před tím
co ničí mou duši
mé já, chci zemřít!
V mých rozpacích se vyžívá
jediné, co proti němu mám
je nenávist, nenasycená, prázdná
Kořeny má silné, i když uvadlé
jsou zasazené hluboko v nitru
ty nic jen tak nezláme
Jsou dlouhé, kotví u mého srdce
Nezmůže proti nim žádná
síla, moc či láska
Nic! Jen samotná záhuba
Jen ta tu bolest zmírní
ale i tak věčně potrvá!
19.10.99
Pláči, jediná kapka se však
na mé tváři nezaleskne.
Oči pálí, slzy jsou ovšem
dávno zcela vysušené.
Představy mám neklidné
znečištěné krvácejícím nitrem.
Beznaděj bolestně rostoucí
zoufale stahuje bušící srdce.
Vědomí pozorně očekává znamení
aby vybouchnout mohlo
jako časovaná nálož.
30.10.99
Bojím se svých slov
která jsou plná jedu
Bojím se osudné chvíle
až je vypustím ze chřtánu
Bojím se, že ublížím
těm, co blízcí mi jsou
Bojím se, že všechno hezké
hořká nenávist uštkne
A zbyde pouze prázdnota
hluchá, němá, hrůzyplná
A já budu zcela sama
sama - trčet v temnotě.
1.11.99
Potřebuju pochopení
němá slova
pohlazení
Jsem plná nenávisti
a lásky zároveň
Celé mé tělo se bouří
který z citů vyhraje
- a který bude potlačen?
Bojím se svého těla
ve kterém se nevyznám
Uzavírám se do sebe
já nechci být taková!
1.11.99
Proč láska se zneužívá tolik?
Proč se znásilní a potom odhodí?
Proč krásná slova se šeptají
Když kocour na myš drápky brousí?
Proč když myška vystrčí čumáček
Kocour ji nemilosrdně sekne drápkem?
Šokem srdíčko myšce netluče
Kocour zaútočil tak nečekaně.
Využil důvěry myšičky
Chytil ji do své pastičky.
28.11.99
Nemohu dýchat
dusím se
dopadá na mě
prach pozemskej
poskvrněnej
nečistej
sápou se z něho
po mě ruce
nehty drásají
mi plíce
škrtí mě
dusím se
Nemohu dýchat!
29.11.99
Jak to, že tolik lidí nepozná,
že úsměv na tváři, co mám,
je pouho pouhá přetvářka?
Já nejsem vůbec veselá,
co znamená lesklá slza,
která o zem zazvonila?
A ta druhá, třetí, čtvrtá...,
přes rozesmátá ústa,
cestičku dalším vytvořila.
Hlavu jsem rychle otočila,
pár kroků stranou popošla
a oči potaji si vysušila...
Už je všechno v pořádku,
opět je úsměv na háku,
nikdo nic ani nepoznal.
12.12.99
Slzy kapou
kapka po kapce
teče diamantový potůček
vtéká do průzračného jezírka
ve kterém plave můj strach.
2000
Mám v rukou nůž
- je to vražedná zbraň
Kde se ve mě bere ta touha
- chuť probodnout mu srdce
Nikdy jsem necítila takovou slast
- požitek někoho zabít
Bodnu jednou, dvakrát ... vickrát
- nepřestanu ... je to krása
Nenechám se již ovládat
- nikým, ničím - jsem teď jen já
Moje vůle je tak silná
- osvobodím se od tíživého pouta.
14.1.00
Sněhová vločka mi usedla na řasách
třpytí se - je duhová
a mě se tak chce plakat
Jsem prázdná
přec ale štěstí plná
nad svými city jsem zvítězila
- jsem jim nepodlehla
úzkost jsem vyhnala
depinu smíchem ubodala.
Zprvu jsem vydávala nucenou grimasu
pak to šlo lehce -
Rozjasnil se úsměv na tváři
zvedla se nálada
Postavila jsem se problému
Vysála jsem já jej - ne on mě
Zbyla po něm jen slupička
Křehká - velmi nepatrná
rozdrtila jsem ji v prach.
17.1.00
Být tak ptákem a vyletět až ke hvězdám.
Být tak myší a hluboko do země se zahrabat.
Být tak ohněm a všechno v prach spálit.
Být tak ledem a všechno kolem zmrazit.
Mít srdce z kamene a každého jím obdařit.
Mít sílu vichřice a rozmetat svět na cáry.
Splynout s vodou a každé místo zatopit.
Vtělit se do sopky a zalít celou zemi.
Změnit se v meluzínu a kvílet v žalostném zpěvu.
Půjčit si kůži netvora a v krev si duši rozdrápat.
13.3.00
Nebe pláče,
kapky hladí mě po duši
tiší bolest
snaží se mi pomoci
chladí mé tělo
jdu prázdnou ulicí
jsem tu sama
jen pro mě zpívají
pláčí se mnou
do mě se vpíjejí
vědí jak mi je
jsou to tišitelky
mého neštěstí.
12.4.00
Černé myšlenky kolem mě poletují
Jsou převlečné do kůže vrány
Krákají mi do uší
Vylézají ze záhrobí
Pohrávají si s mou duší
Tahají mě za vlasy
Drápají mě do očí
Nebe se nade mnou zavírá
Kolem mě je samá tma
Jsem v zajetí krutých vran
Smrt se na mě z povzdálí dívá
Studeným dechem mě zde vítá
Její chrup se ječivě řechtá
Ruku zkřehlou mi podává
Mám se vrátit nebo zůstat?
18.5.00
Svět se zlobí
Stále prší
Velké kapky
husté kapky
Voda stoupá
Rychle teče
Svět se hněvá
Voda zuří
Rychle stoupá
po kotníky -
po kolena ...
Svět se topí
Už tolik dní
Všechno sténá
Déšť utichá
Svět naříká
Voda klesá
Pryč odtéká
Bahno zůstává
V něm plno obětí!
22.8.00
Teskno a smutek
drží mě za ruce.
Jdeme spolu ulicí,
která nikde nekončí.
Vede rovně do kopce.
Do propasti prokletí.
Kam zmizelo mé štěstí?
Má touha - mé sny (?)
ztratily se.
Rozplynuly - nenajdou se.
Jsou pryč - v nenávratnu.
A já tu jen tiše chřadnu.
Čekám na své tichá já.
To se asi načekám.
Vzpamatuj se!
Buď zas jak dřív!
Neplač!
Pláč nic nezpraví.
Srdce bolí, v hlavě šumí.
Kde se toulá to mé štěstí?
Kde je radost ze života?
Proč se cítím stále sama?
3.12.2000
Sliby,
to jsou pouhá slova,
jako hmyz,
co dá se odehnat.
Jen se vyřknou,
tak hned zmizí,
jsou tak sladký - jedovatý.
Věřit se jim ale nedá,
každý na ně se nachytá.
26.2.2001
Nic nevidím!
Kolem je tma.
Zářivý úsměv
smutek vystřídal.
Země se točí.
Jsem tu sama.
Tebe lásko moc
postrádám!
28.2.2001
Chci zemřít
a to teď hned,
dál žít už nebaví mě.
Štve mě svět
a život celej.
Může mi být ukradenej!
Mé tělo ať je pod zemí.
Chci být volná.
Chci zemřít.
Jo, je to tak, to chci,
i když nevím ještě jak.
Ale vím, že chci.
Chci na jiný svět
na nějaký lepší.
Kde není tolik zla.
Promiň miláčku,
že tě chci opustit,
ale nebaví mě žít.
Tak to teď cítím.
V této chvíli je mi zle,
smutně a zahořkle.
A třeba to tak bude lepší.
Ty se ale nesmíš trápit!
A nemysli na nejhorší,
to jsou největší chyby.
A já se jí dopouštím.
17.5.01
Zatáhlo se - prší.
Po obloze šedé mraky plují.
Vyjadřují můj pocit.
Mizerně mi je.
Cítím se sama na téhle planetě.
Kde je má láska, štěstí a naděje?
A proč mám zase deprese?
Proč se nerozplývám štěstím jako jiní?
Proč se stále s něčím trápím?
Já už nechci výdat toho,
co mi tolik ublížil.
Já už nechci výdat toho,
co je tyran duše mí.
Já už nechci výdat ho!
Ať ze světa zmizí!
18.5.01
Klesla jsem na nulu.
Už pro něj dobrá nejsem.
Za jednu chybu pitomou,
Svou lásku ztratila jsem.
Ale já jsem nechtěla.
Nedošlo mi, co dělám.
Proč ztratit bych ho měla?
Jak napravit svou vinu mám?
Jak získat jeho city zas?
Proč jsem to jen provedla?
Proč?!
Sama sebe se ptám.
23.5.01
Tys mi tolik věřil, viď?
A já zranila tvé city.
Odpusť mi to, promiň mi.
Já nechtěla tě ranit.
Za pár minut pitomých,
Zničila jsem naše štěstí.
Proč čas nejde nazpět vrátit?
Já chci všechno napravit...
Já tě nechci ztratit!
Já tě MILUJI!
23.5.01
Padala jsem ke dnu,
tys mi podal ruku,
nenechals mě dopadnout,
díky, že jsi se mnou.
Na dně propasti jinak bych trčela,
těžko bych se nahoru nějak dostala.
Byla bych zlomená a tolik sama,
nevěděla bych, co dělat.
Díky ti za to, žes tu byl
a před tím vším mě zachránils.
3.12.2001
Myslela jsem, že bude všechno v pořádku
- že bude lepší svět.
Když vezmu jednu tabletku
- jeden malý prášek.
Že vše se tím vylepší,
že mi bude už dobře.
Že své rány zahojím
- už nebudu brečet.
Nic se ale nezměnilo!
Je mi stále stejně.
V hlavě hučí, oči pálí
- tíseň duši spaluje.
Je mi smutno - tak šíleně bídně.
Proč šťastná nejsem?
6.12.01
Proč je svět tolik zlý?
Proč se ke mě všichni obracejí zády?
Proč mě všichni opouští?
Já nechci sama být!
Bez nikoho nedokážu být ani chvíli!
Hned mě přepadají špatné myšlenky.
Potřebuju tě cítit vedle sebe!
Já - připadám si beznadějně,
nanáviděná celým světem.
Proč mě odsuzují?
Vždyť to moje vina není!
Nemůžu za to...!
Co mám dělat?
Pykat za cizí choutky?
To nemohu, tak proč mě síly opouští?
Proč mě všichni zrazují?
I ty - místo toho, abys se mnou byl.
Nemůžu být sama,
vždyť nikoho nemám!
Bojím se věřit i tobě.
Protože každý člověk zrazuje.
A já nechci zůstat samotná
na tomto světě!
Tak proč - proč tedy?
Proč nechceš se ke mě tulit?
Potřebuji tvoje pohlazení.
Vědět, že se mnou jsi alespoň ty.
Ale tyto sny se rozpadají.
Cítím se sama.
Bojím se umřít!
Chci všechny zpátky!
Celý život vrátit!
Tati, vrať se!
Mami, měj mě zas ráda!
Vy nevíte, jak to bolí!
Jak bolí samota.
Prázdno v srdci - chce se umřít,
ale přesto stále doufám...
Snad někdy, ... snad...
30.4.02
Čas rychle letí
a bere sebou
všechno štěstí.
Odnáší bolest,
lásku, žal,
jen vzpomínky
za sebou nechává.
Měla jsem tě ráda
a kde jsou ty chvíle?
Odnesla je voda,
voda času zničila
vše!
Stejně tě miluju
a taky navždy budu!
Tak tu se mnou buď.
Nechoď už domů!
11.8.03
SBOHEM,
říkám sbohem.
Proč neříkám
NEODCHÁZEJ?
Kde jsou ty chvíle,
kdy chtěla jsem
stále být s tebou?
Co se stalo...?
Já ... nevím co říct,
nevím, co dělat,
nevím ... nevím,
kde je chyba?
Kam se poděla má touha?
MILUJI TĚ - kam zmizela
tato věta?!?
16.8.03
Proč se bráním lásce?
Proč ji odmítám?
Vždyť to tak bolí,
tak proč to dělám?
Proč nás oba zraňuju?
Co od života čekám?
Vždyť láska je jen jedna,
- my jsme na ní dva.
Tak proč ji opouštím?
Už se v sobě nevyznám!
Mám tě stále ráda
- a snad vždycky budu...
ale - nevím - chci být sama.
Nějaký čas - nějakou chvíli
- pak se možná uvidí - zatím ještě nevím...
17.9.03
Já nechtěla ti ublížit!
Myslela jem, že beze mě ti bude líp!
Že budeš mnohem šťastnější!
Promiň, nechtěla jsem tě ranit!
Chtěla bych se ti omluvit,
ale žádná slova pro tento čin neexistují!
Vím, že jsem zničila i naše vzpomínky,
bohužel se to nedá nijak napravit.
Ale strašně chtěla bych.
2.10.03
Je těžké bez tebe být
a ještě těžší je být s tebou
a vědět, že tě nesmím políbit.
Je to všechno proti logice,
ten, kdo někoho miluje,
tak s ním chce taky být,
držet se s ním za ruce,
objímat a líbat se
a dlouze se milovat...
Ale proč mě to vše je odepřeno?!
Copak mě už vážně nemáš rád?
Neee! Tak tomu nevěřím!
Nemůžu - to nejde...
Když si vzpomenu,
jak jsi mě šťastně objímal, líbal a ...
Nemohu tomu věřit,
takhle se nechová zamilovaný člověk?
To nebyl žádný omyl, žádná chyba!
Já vím, že mě máš stále rád,
ale bojíš se, že tě zklamu?
Ne! To už nikdy neudělám.
Už nechci, abychom byli bez sebe,
už tě nikdy neopustím.
Přisaju se na tebe jako klíště!
Jen mi to dovol, prosím,
nebraň se už naší lásce.
To bolí nejen tebe, ale i mě.
9.1.04
Proč vše není růžové
- ale černobílé?
Proč mám zase výčitky?
- bolí mě u srdce.
Mám divný pocity,
jako bych měla
každou chvíli umřít
- bolí mě u srdce.
Těžce se mi dýchá,
žaludek se mi stahuje,
je mi tak úzko
- bolí mě u srdce.
Podléhám panice
- jdou na mě mdloby
Proč nejsi teď se mnou?
Tolik m i chybíš.
4.2.04
Nejsem žádný zločinec,
abych měla být zavřená jak v žaláři.
Nejsem žádný pták,
abych měla žít v okovech...
Padá na mě tíha myšlenek
a už se mi chce opět plakat...
Zabíjí mě tvůj nezájem
nebo snad ty sám?!
... nevím, budu raději mlčet
- to mi jde ze všeho nejlíp...
29.9.2010
